Šárka Dohnalová je vysokoškolskou pedagogičkou na Masarykovej univerzite v Brne, kde sa špecializuje na didaktiku pre VYL (very young learners), drámu vo vzdelávaní a špeciálne potreby. Od roku 2007 pracuje aj ako trénerka pre Pilgrim teachers v Canterbury. Jej workshop na tohtoročnom ELTfóre (medzinárodná konferencia pre angličtinárov, ktorú the Bridge organizuje) bude zameraný na jeden z Canterbury príbehov. Ukáže nám, ako využiť dramatické techniky. Tento typ práce je obzvlášť výhodný pre študentov s rôznymi problémami čítania.

Môžete nám povedať pár slov o sebe? 

Jako učitelka EFL pracuji od roku 1993. Drama jsem se začala věnovat po nástupu na JAMU (Janáčkova akademie múzických umění), kde jsem pracovala mimo jiné i se studenty herectví a studenty dramatické výchovy a i proto jsem se přihlásila na 3-letý kurz DRAMA in EFL pořádáný tehdy Brittish Council, který jsem úspěšně ukončila v únoru 2001.

Více jsem s dramatem začala pracovat na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity,  kde pracuji jako didaktik od roku 2005 a drama nabízíme studentům převážně v rámci volitelné blokové výuky. Podílela jsem se i na organizaci či vedení kurzů dramatické výchovy v ČJ na katedře pedagogiky a tlumočila kurzy pedagogů jako John Sommers, Warrick Dobson, Juliana Saxton, Andy Kempe či Simon Floodgate. Již 5 let také učíme intenzivní kurz dramatu pro rozvoj komunikačních a sociálních dovedností, který vedeme na Masarykově univerzitě v tandemu s kolegou Tomášem Andrášikem, se kterým budeme letos zahajovat mezinárodní konferenci drama in EFL na univerzitě PH ZUG ve Švýcarsku (má přijet i sám Jonothan Neelands)https://dramapaedagogik.de/en/drama-in-education-days-2019/.

Od roku 2007 mám tu čest jezdit do Canterbury a být jednou z týmu Pilgrims.

V čom konkrétne pomáhajú dramatické postupy rozvíjať jazykové zručnosti?

Je velice složité říci v čem konkrétně drama rozvíjí jazykové dovednosti, protože drama je velice komplexní metoda, která využívá mnoho konvencí a technik. Pro EFL využívání dramatu asi nejlépe objasní přehledová knihu Jonothana Neelandse a Tonyho Gooda: Structuring Drama Work, kteří jednotlivé techniky a konvence rozdělují podle účelu na ty, které 1) budují kontext; 2) Narativní 3) Poetické a 4) reflektivní (viz http://assets.cambridge.org/97811075/30164/frontmatter/9781107530164_frontmatter.pdf)

Tím bych chtěla říct, že drama nám nabízí různé techniky pro rozvíjení různých jazykových dovedností, např. poslechové (např. poslouchání v roli, naslouchání učiteli v roli pro posun děje, či mimochodem odposlechnutý rozhovor,…); mluvní (např. improvizace v roli, interview/výslech, žhavá židle,…); čtení (např. nalezený diář, článek v novinách,..); psaní (např. psaní v roli, psaní diáře, reportáž, …) a poté záleží již na učiteli, jak sestaví strukturované drama podle toho, co chce naučit a procvičit obsahově i jazykově. Já osobně mám velice ráda techniku hlasy v hlavě, kterou hojně využívám pro kolektivní rozhodování v roli a osvěžení podmínkových vět (If I were you, I would…).

Vo svojich výskumoch sa venujete aj implementácii drámy do výučby študentov so špeciálnymi potrebami. Dá sa v skratke poukázať na doterajšie závery?

Výzkum v oblasti dramatu probíhá hlavně pomocí případových studií a reflektivních rozhovorů, John Sommers, guru výzkumu v dramatu, doporučuje zkoumat každé drama jako sociální intervenci (https://core.ac.uk/download/pdf/12826297.pdf) a to pro svou jedinečnost, ať již na poli kontextu nebo skupiny, která se jím zabývá. Studentům se specifickými potřebami drama vyhovuje právě díky své komplexnosti a holistickému přístupu k tématu. Je možno výuku diferenciovat tak, aby vyhovovala různým studentům, tj. někdo může připravovat téma s pomocí různých zdrojů, někdo může připravovat kostýmy, někdo může vybírat a stříhat hudbu, někdo může improvizovat, někdo může hrát finální představení. Nejdůležitější je ale společná cesta tématem, proto se také tomuto typu dramatu říká process drama, kdy v reflektivních rozhovorech od studentů hojně zaznívá, že se přestali bát, chtěli/snažili se porozumět, aby se mohli v příběhu posunout dál, ve skupinové práci mohli navrhovat myšlenky, ale nemuseli psát, pokud sami nechtěli a nebyli penalizování za chyby.

Vo vašej bohatej publikačnej činnosti sa zaoberáte aj témou výučby jazykov v predškolskom veku. Je to tak, ako sa hovorí, pustite dieťaťu rozprávku v angličtine a vyrastie z neho človek s plynulou angličtinou?

I tento problém je daleko komplexnější. U předškolních dětí záleží, jakým způsobem zdůvodníte, proč jim video pouštíte; proč výuku u předškolních dětí zařazujete. Základem této výuky má být radost a hra.

Výzkumy poukazují na fakt, že u velmi malých dětí, tzv. teaching very young learners, se u dětí rozvíjejí audio-orální dovednosti, samozřejmě pokud je výuka vhodně vedena (převážně hrou a v situovaném kontextu), nicméně, výzkumy, které se zaměřují na zjišťováním zda děti, které prošly výukou v raném věku mají výhodu nad dětmi, které se začaly jazyku věnovat později, tento názor, za použití standardizovaných didaktických spíše vyvrací. I zde hojně využíváme metod dramatu a strukturujeme aktivity směrem k příběhům (je výhodou, když má příběh video verzi, kterou pak děti mohou sledovat nejen v mateřské škole, ale i doma), které pak děti velmi dobře ovládají a musím říci, že děti, které zažily vhodnou výuku v raném věku mají pozitivnější přístup k cizímu jazyku a jsou daleko úspěšnější v poslechových cvičeních a ve výslovnosti.

Sú vám blízke pojmy ako „dobrý“ a „zlý“ učiteľ? Alebo akoby ste zadefinovali to, čo by nemalo učiteľovi chýbať?

Dobrý učitel je pro mne člověk, který má cit pro děti/studenty a umí diagnostikovat jejich potřeby v daném předmětu, neučí učebnici ale děti/studenty, tj. umí se vrátit, zopakovat, vhodně zvolit metody výuky i testování (například ústní metody s vizuální podporou u dyslektiků, v testech rozpoznat dysortografické chyby a nepočítat je; naopak vhodně sestavit test pro dysfatického žáka a ústní zkoušení v jazycích omezit na minimum).

Naopak špatný učitel je pro mne osoba, která je rigidní, nevzdělává se, veškerá selhání vidí pouze na straně žáků, nereflektuje situaci, nespolupracuje s kolegy ani s rodiči.

Rozvoj žiakov je jedným z hlavných poslaní učiteľa. Nemenej dôležitou otázkou je však rozvoj samotných učiteľov- v čom vidíte prostriedky na jeho realizáciu?

Rozvoj učitelů je v mých očích velice důležitý a to nejen proto, aby učitel zůstával tzv. dobrým učitelem, ale i aby bránil svému vyhoření. Musím říci, že sama velice oceňuji možnost vidět kolegy pracovat, zúčastnit se seminářů zkušenějších (např.Mario Ronvolucri/Juliana Saxton, a mnoho dalších)/inovativních kolegů z nové generace (např. Broňa Sobotka, náš bývalý student, který mnoho z nás přerostl ;-)), stejně jako možnost spolupracovat a inovovat práci s kolegy na fakultě/AMATE/Pilgrims (vzpomínám si, jak jsme se s Mariem Rinvolucrim chystali na konferenci v Českém Těšíně a pro tuto příležitost jsme vymysleli novou aktivitu, kterou jsme tam použili a jak nás to těšilo, skoro bych řekla jako malé děti).

Od roku 2007 pôsobíte ako tréner pre Pilgrims Canterbury Teacher Training. Dvanásť rokov je krásna doba. Čo to pre vás znamená?

Původně to byl pro mne zázrak. Nastupovala jsem na pedagogickou fakultu po závažném onemocnění a doc. Hanušová mi nabídla, že pořádají seminář Maria Rinvolucriho, jestli bych se nechtěla přijít podívat. Ani vlastně nevím, jak k tomu došlo, že mne Mario oslovil, zda bych nechtěla zkusit učit v Canterbury. Nejdřív jsem tomu ani nemohla uvěřit, ale když se na mě přijel podívat Chaz Pugliese a dal mi termín kurzu, pochopila jsem, že to asi bude pravda. Canterbury se pak stalo mým letním domovem, každý rok se těším na kolegy, na studenty z celého světa, je to vždy nesmírně obohacující.

Keďsom si prezerala vaše „teaching activities“, zaujala ma Harry Potter Mania or using Magic in the classroom. Ako taká aktivita prebieha? ?

Tato aktivita vznikla vlastně náhodou, zaskakovala jsem na poslední chvíli za nemocnou kolegyni, která si tento název semináře původně vymyslela. Bylo to v době, kdy začínaly filmy s Harry Potterem a tak se spousta dětí učilo kouzlit. Přemýšlela jsem tedy, co by bylo kouzelné a zároveň rozvíjelo jazyk a komunikaci. Nakonec jsme na konferenci četli karty (měla jsem koupenou anglickou verzi karet Pražského tarotu „The Tarot of Prague“ s nádhernými ilustracemi) a legendu k nim jsem měla nakopírovánu a zalaminovánu. Každý z účastníků si vytáhl 3 karty (minulost, přítomnost a budoucnost), poté dostali odpovídající legendu, kterou si přečetli a poté jsme popisovali karty- minulost v minulém čase, přítomnost v přítomném čase a budoucnost v čase budoucím. Byla to nakonec nádherná aktivita a ráda ji používám v období Halloween na zopakování základních časů.

autorka: Mgr. Katarína Kvetková, the Bridge
Registrácia na ELTFORUM 2019